Porotci

Josef Voleman

Fotografii a fotografování mám rád od dětství. Fotil už můj děda i otec, jako rodinný poklad jsem zdědil historické fotoaparáty, které mám všude kolem sebe dodnes – doma i v práci. Fotit jsem začal vlastně tak nějak spontánně až v pubertě. Studoval jsem fotografickou školu a fotil všechno – krajinu, lidi, zvířata, emoce i portréty. Postupem času je pro mě nejzajímavější fotografií ta reportážní. Mám rád, když se mohu dívat kolem sebe a fotografie zachytí moment okamžiku, emoci, pocit, vztahy mezi lidmi a interakci mezi nimi. Je vlastně takovou dokumentací všeho kolem nás. Ať už v celku, polocelku, polodetailu nebo detailu. Možnosti jsou neomezené a inspirace všude kolem.

Kdybych nebyl fotografem, byl bych...

Když nad tím přemýšlím, vlastně nevím. V životě jsem vždycky dělal věci a práci, která mě bavila. Byl jsem ředitelem v Mořském světě, věnoval jsem se pedagogice na Univerzitě, kde jsem fotografii učil, zvučím koncerty, pracuji jako dramaturg v České televizi a fotím. Jsem spokojený se vším, co jsem byl a jsem. 

Když fotím, soustředím se především na...

okamžik, který právě prožívám prostřednictvím tváří, gest, atmosféry, lidí kolem sebe. Stávám se tím aspoň na chvilku jejich nevědomou součástí.

Fotografie by měla...

mít vypovídací hodnotu v jakémkoliv směru.

Fotosoutěž SŽDC má přínos především...

jako motivační prvek pro všechny, kteří by to chtěli zkusit. Pomáhá odbourat třeba pocit jakési vlastní nesebedůvěry, motivuje překročit hranice sebe sama a nechat za sebou kus života, který právě fotografie zachytí.

Jejím organizátorům bych vzkázal…

že je to skvělý nápad, který nás žene do víru kreativity a barevnosti světa i života, která je tak nezbytná pro každého z nás.

Návrat zpět